Ferrata pro začátečníky: stupnice obtížnosti, vybavení a lehké cesty v Česku

Ferrata pro začátečníky je zajištěná cesta obtížnosti A nebo B podle rakouské stupnice, kterou začínající lezec zvládne s kompletním vybavením a správným jištěním. Podle metodiky Klubu českých turistů je stupeň A vhodný pro začátečníky a stupeň B už vyžaduje používat ruce a mít kompletní ferratové vybavení. V Česku najdete krátké cvičné cesty těchto stupňů v Kolíně, Děčíně, ve Víru i na Slánské hoře.

Ferrata, italsky via ferrata a německy Klettersteig, je cesta skalním terénem vystrojená fixním ocelovým lanem, kramlemi a žebříky. Lezec se k lanu jistí setem se dvěma karabinami a tlumičem pádu. Díky tomu projde terénem, který by jinak patřil jen horolezcům, ale jen tehdy, když jistí správně.

Článek vysvětluje stupnici obtížnosti podle autorit, ukazuje, které české ferraty mají cesty stupně A a B, popisuje první výstup krok za krokem, vybavení, nejčastější chyby, pravidla pro děti a počasí. Vychází z metodiky KČT, Českého horolezeckého svazu, Německého alpského spolku a provozních řádů ferrat.

Co je ferrata a jak funguje

Ferrata je zajištěná cesta, na které se lezec celou dobu jistí dvěma karabinami k ocelovému lanu napnutému podél trasy. Metodika KČT ji popisuje jako cestu ve skalnatém, umělém či přírodním terénu vystrojenou fixním lanem, kramlemi, železnými stupy, madly a žebříky. Ve střední Evropě je lano napnuté a má průměr 12 až 22 mm.

Ferraty se vyvinuly ze zajištěných chodníků, které znáte třeba z Vysokých Tater. Rozdíl je v tom, že zajištěný chodník projdete bez sebejištění, stačí se přidržet řetězu, kdežto na ferratě se jistíte setem. Podle KČT se první zajištěná cesta objevila v roce 1843 na Dachsteinu a velký rozvoj přišel až v osmdesátých letech 20. století.

První česká ferrata vznikla podle stejné metodiky v roce 2011 na okraji Tábora. Dnes jsou u nás hlavně krátké cesty u měst, kde se dá bezpečně naučit jištění. Přehled všech najdete v rozcestníku ferraty v Česku.

Jak se značí obtížnost ferrat

V Česku, Rakousku a Německu se obtížnost ferrat značí písmeny od A do E, v extrémních případech F, podle takzvané Schallovy stupnice. Německý alpský spolek DAV uvádí, že ve Švýcarsku je rozšířená šestistupňová Hüslerova stupnice K1 až K6. Obě popisují podobný vzestup obtížnosti.

Metodika KČT pracuje se stupni A až G, přičemž F a G jsou vzácné extrémní cesty. Důležité upozornění z ní: obtížnost se určuje podle nejtěžšího místa, ne podle průměru. Lehký hřeben s jedním těžkým krokem tak může mít stejné písmeno jako stěna, kde je těžké všechno.

KČT dodává ještě jednu věc, kterou začátečník často nezná. Autoři českých ferrat hodnotí krátké cesty podle metodiky o něco mírněji, než odpovídá technické obtížnosti úseků, rozdíl může být až jeden stupeň. Česká B tedy může v praxi působit jako alpská C.

Které stupně volit na začátek

Na první výstup volte cestu stupně A nebo B, krátkou a s možností vrátit se. DAV radí volit obtížnost defenzivně, tedy v pásmu, kde se cítíte jistě. KČT připomíná, že na krátkých cvičných cestách lze zkoušet i vyšší stupeň, na dlouhých alpských cestách ale ne.

Pro srovnání se zahraničím se hodí převodní tabulka z metodiky KČT: rakouské A odpovídá italskému i francouzskému F (facile), rakouské B italskému M až MD a francouzskému PD. Kdo plánuje první alpskou ferratu, najde výběr v článku oblíbené ferraty v Rakousku na Oknovinky.cz.

Pozor na pocit falešného bezpečí. Podle statistiky citované v metodice KČT se v Rakousku a Německu v letech 2008 až 2018 stala třetina smrtelných úrazů na ferratách na cestách obtížnosti A a B, převážně proto, že se lidé nejistili. Lehká cesta není důvod karabiny vynechat.

Lehké ferraty v Česku

Do výčtu jsme zařadili ferraty, u kterých provozovatel nebo oficiální turistický portál uvádí aspoň jednu cestu stupně A nebo B nebo ji výslovně označuje za vhodnou pro méně zkušené. Nejde o žebříček, pořadí je podle abecedy. U každé ferraty platí její vlastní provozní řád, který je vyvěšený u nástupu.

Údaje o obtížnosti přebíráme tak, jak je zveřejňuje provozovatel, tedy město, případně Kudy z nudy. Ferraty, které provozovatel nebo oficiální portál označuje za těžké, do výčtu nepatří, například ferrata v Zářečí u Bechyně je podle Kudy z nudy obtížnosti D/E, viz ferrata Bechyně.

Kolín, Děčín, Slaný a Vír

Nejvíc se pro první krok hodí cvičná Školka v Kolíně, kterou město Kolín výslovně určuje k vyzkoušení pohybu na zajištěné cestě. Má obtížnost B, délku 35 metrů a lze ji lézt oběma směry, takže si nacvičíte i míjení. Řád radí začít na Školce a teprve pak jít na Peklo za C. Podrobnosti v článku ferrata v Kolíně.

Děčín má 16 cest a mezi nimi Vzdušný balet za A/B a Karlův most za B. Provozní řád města ale zakazuje vstup začátečníkům bez průvodce, viz ferrata Děčín. Na Slánské hoře je podle Kudy z nudy sedm cest a dva lanové mosty, kratší trasy zvládnou i méně zkušení, více v článku ferrata Slaný.

Vírské ferraty na Vysočině popisuje Kudy z nudy jako cvičné a technicky snadné, s množstvím kramlí a zážitkem spíš turistickým než lezeckým. Tři cesty spojuje okruh přes hráz přehrady, podrobně v článku ferrata Vír.

Jaké vybavení potřebujete

Základ ferratového vybavení tvoří přilba, úvazek, jisticí set s tlumičem pádu, ferratové rukavice a pevná obuv, provozní řády českých ferrat vyžadují všechno z toho. Metodika KČT k tomu přidává batoh, lékárničku, mobil a oblečení pro změnu počasí. Pro těžší cesty se hodí smyčka k odsednutí.

Jisticí set musí mít trhací tlumič pádu certifikovaný podle normy EN 958:2017. Starší typy s třecím tlumičem a sety tvaru V podle KČT už povolené nejsou, přesto je lze najít v bazarech. Běžné sety jsou určené pro hmotnost 40 až 120 kg, mimo tento rozsah tlumič nefunguje správně.

Úvazek může být celotělový, kombinovaný nebo sedací. KČT doporučuje celotělový pro děti do 150 cm a upozorňuje, že sedací úvazek není vhodný s těžkým batohem. Na první výstup si vybavení klidně půjčte, půjčovny jsou u většiny českých ferrat. Co dalšího přibalit, shrnuje článek co si zabalit na vandr.

První výstup krok za krokem

První výstup má smysl absolvovat s instruktorem nebo zkušeným lezcem, metodika KČT to začátečníkům výslovně doporučuje. Český horolezecký svaz školí instruktory via ferrata a podobné kurzy nabízejí i půjčovny u ferrat. Postup níže shrnuje metodiku KČT.

1. Vyberte krátkou cestu stupně A nebo B a prostudujte plánek, nástup, sestup a nejtěžší místo.
2. Zkontrolujte předpověď: při hrozbě bouřky nevyrážejte, na mokrou skálu nelezte.
3. Oblékněte a seřiďte úvazek, připněte set podle návodu výrobce a nasaďte přilbu jako první, pokud hrozí padající kamení.
4. Udělejte vzájemnou kontrolu: přezky, utažení, uchycení setu, řemínek přilby. Nejen pohledem, ale i tahem.
5. Z kapes a z vnějšku batohu uklidněte vše, co by mohlo vypadnout, třeba termosku nebo fotoaparát.
6. Cvakněte obě karabiny do lana a lezte. Za kotvou přepínejte po jedné, nikdy obě současně.
7. Držte rozestupy: na svislém úseku mezi vámi a dalším lezcem vždy aspoň jeden volný úsek lana.
8. Když cítíte, že na nejtěžší místo nemáte, vraťte se včas. Na konci cesty se odepněte až v bezpečném prostoru.

Nejčastější chyby začátečníků

Většina nehod na lehkých ferratách vzniká tím, že se lezec nejistí, jistí se špatně nebo vyrazí v nevhodném počasí. KČT uvádí, že zranění vznikají hlavně nárazem do skály a do ocelových prvků, ne samotným zachycením pádu. Pádu proto předcházejte, místo abyste spoléhali na tlumič.

Častou chybou je pozdní nasazení přilby nebo její předčasné sundání a stejně tak pozdní připnutí setu. Další chybou je odsedávací smyčka připnutá do úvazku, se kterou lezec pokračuje: podle KČT není na pád dimenzovaná a pád do ní může skončit smrtelně.

Na městských ferratách správci popisují i nedodržování rozestupů a chybné nasazení setu. Obecné zásady pro pohyb ve skalách a na horách shrnuje článek bezpečnost na horách na Oknovinky.cz.

Ferrata s dětmi

Děti mohou na ferratu, ale Český horolezecký svaz upozorňuje, že většina dětí váží méně než 40 kg a tlumič pádu se u nich při pádu vůbec neaktivuje. Dítě proto musí být jištěné dynamickým horolezeckým lanem. Pokud jistit lanem neumíte, ČHS doporučuje najmout si zkušeného průvodce.

Provozní řády českých ferrat to potvrzují. V Děčíně, Kolíně i ve Slaném smějí osoby mladší 15 let jen v doprovodu dospělého, který za ně odpovídá, a Kolín výslovně předepisuje pro děti pod 40 kg přijištění lanem. Kolín navíc zakazuje, aby jeden zkušený lezec vedl více než čtyři nezkušené osoby.

ČHS upozorňuje i na psychiku: dítě se unaví rychleji, může ztratit soustředění a omylem se odepnout. Ideálně jde za dítětem další dospělý. Některé úseky, třeba tyrolské traverzy nebo visuté mosty, nemusí být pro děti vhodné vůbec.

Počasí, bouřka a mokrá skála

Největším nebezpečím na ferratě je podle metodiky KČT bouřka, protože dlouhé ocelové lano funguje jako bleskosvod. Při hrozící bouřce na ferratu nenastupujte a při blížící se bouřce ji co nejrychleji opusťte. Provozní řády českých ferrat vstup za bouřky zakazují.

Druhým rizikem je mokrá skála. Stupy na tření jsou za mokra téměř nelezitelné a podle KČT může voda skapávat i několik dní po dešti. Námraza nebo ranní jinovatka na laně podle stejného zdroje zvýší obtížnost i o několik stupňů.

Vybírejte proto suché dny a vyrážejte brzy, aby vás odpolední bouřka nezastihla na stěně. Pro kombinaci ferraty s delší túrou po hřebenech se hodí rozcestník hřebenovky v Česku.

Situace a co udělat

Tabulka shrnuje situace, se kterými se začátečník na ferratě setká nejčastěji, a postup podle metodiky KČT, ČHS a provozních řádů. Platí jednoduché pravidlo: je lepší se vrátit dřív než riskovat.

Recenze a zkušenosti z ferrat

Recenze na české ferraty najdete v Mapách Google a na Kudy z nudy. Pro začátečníka jsou užitečné hlavně recenze, které popisují vytíženost cest, fronty u nástupu a přístup ke skále. Obtížnost ale berte podle stupnice provozovatele, recenze ji často podhodnocují nebo přehánějí.

Časté otázky

Jaká ferrata je vhodná pro začátečníky?

Krátká cesta obtížnosti A nebo B podle rakouské stupnice, ideálně cvičná. V Česku například Školka v Kolíně nebo vírské ferraty.

Co znamená obtížnost A, B, C na ferratě?

A je jednoduchá, B mírně obtížná, C obtížná, D velmi obtížná a E extrémně obtížná. Obtížnost se určuje podle nejtěžšího místa.

Jaký je rozdíl mezi Schallovou a Hüslerovou stupnicí?

Schallova stupnice A až E se používá hlavně v Rakousku, Hüslerova K1 až K6 ve Švýcarsku. Popisují podobný vzestup obtížnosti.

Potřebuji na první ferratu instruktora?

Metodika KČT doporučuje začátečníkům metodickou přípravu s instruktorem. V Děčíně provozní řád začátečníky bez průvodce nepustí.

Co potřebuji na ferratu?

Přilbu, úvazek, jisticí set s tlumičem pádu, ferratové rukavice a pevnou obuv. Vybavení si můžete půjčit u většiny českých ferrat.

Můžu jít na ferratu s dítětem?

Ano, ale dítě pod 40 kg musí být jištěné horolezeckým lanem. Osoby do 15 let smějí na české ferraty jen s dospělým.

Od kolika kg funguje ferratový set?

Běžné sety jsou určené pro hmotnost 40 až 120 kg. Mimo tento rozsah tlumič pádu správně nefunguje.

Jaký je rozdíl mezi ferratou a zajištěným chodníkem?

Zajištěný chodník projdete bez sebejištění, stačí se přidržet řetězu nebo madla. Na ferratě se jistíte setem k ocelovému lanu.

Kde je v Česku cvičná ferrata?

Město Kolín určuje k vyzkoušení pohybu na zajištěné cestě Školku za B. V Děčíně má nejnižší stupeň Vzdušný balet za A/B.

Je ferrata nebezpečná?

Při správném jištění je relativně bezpečná. Třetina smrtelných úrazů v Rakousku a Německu se ale stala na lehkých cestách, hlavně bez jištění.

Můžu jít na ferratu po dešti?

Na mokrou skálu ne. Provozní řády českých ferrat vstup za mokra zakazují.

Jak se na ferratě přepínají karabiny?

Vždy po jedné: za kotvou cvaknete nejdřív první karabinu, pak druhou. Nikdy nejste bez jištění.

Kde jsou ferraty pro začátečníky v Rakousku?

V Rakousku je mnoho cest stupně A a B, výběr oblíbených ferrat shrnuje magazín Oknovinky.cz.