Na motorce do Norska: Trollstigen, Geiranger a dva okruhy s mapou

Na motorce do Norska se z Česka jede přes Německo a Dánsko, dál buď trajektem přes Skagerrak, nebo po mostech přes Švédsko. Cílem většiny jezdců jsou fjordy na západě a Národní turistické cesty, které stát udržuje jako vyhlídkové silnice. Článek nabízí dva pozemní okruhy s mapou, přes Trollstigen a přes starou Strynefjellsvegen do Geirangeru, a k nim pravidla, mýtné a sezónu.

Kdo hledá, jak jet na motorce do Norska, obvykle řeší tři věci: kudy tam, kolik času zabere přejezd a jestli budou horské silnice otevřené. Právě otevírání horských silnic je v Norsku zásadní, protože některé sněží až do června a na podzim se zavírají dřív, než by člověk čekal.

Otevírací data a délky silnic vycházejí z webu Národních turistických cest a Statens vegvesen, pravidla z webu ÖAMTC, norského právního portálu Lovdata a Ministerstva zahraničních věcí. Kilometry spočítal plánovač v mapě.

Proč jet na motorce do Norska

Norsko má síť 18 Národních turistických cest, silnic vybraných pro krajinu a vybavených odpočívadly a vyhlídkami, a řada z nich vede přes hory mezi fjordy. Nejznámější je Geiranger Trollstigen, která má podle správce 104 kilometrů a stoupá od hladiny moře do výšky 1038 metrů. Na západě jsou blízko sebe i Gamle Strynefjellsvegen, Sognefjellet, Gaularfjellet nebo Aurlandsfjellet, takže se dají skládat do několikadenní jízdy.

Motorkáře láká hlavně to, že silnice vedou krajinou, kterou autem člověk jen projede. Rychlostní limity mimo obec jsou nízké a odpočívadla stojí právě tam, kde je výhled. Počítejte ale s tím, že vzdálenosti jsou velké a samotný přejezd z Česka je dlouhý.

Tenhle článek patří do série o cestování na motorce po Evropě. Přehled zemí, sezón a obecných pravidel najdete v pilíři na motorce po Evropě, podobně daleko na jih vede článek o cestě na motorce do Albánie.

Kudy na motorce do Norska

Z Česka vede cesta vždy přes Německo a potom se rozdělí: trajektem z Kielu do Osla, trajektem z dánského Hirtshalsu, nebo po mostech přes Dánsko a Švédsko. Z Kielu jezdí trajekt do Osla, z Hirtshalsu na severu Dánska vedou linky do Kristiansandu, Larviku, Stavangeru a Bergenu. Pozemní cesta vede přes most přes Velký Belt a Øresundský most do Švédska a dál po pobřeží k norské hranici.

Česko ani Německo po motorkách dálniční poplatek nechtějí, přehled najdete v článku dálniční známka v Německu. Oba dánské mosty jsou zpoplatněné a podle provozovatelů mají vlastní tarif pro motocykly. Dánsko samo dálniční známku nemá, co vozit s sebou, shrnuje povinná výbava v Dánsku. Pro Švédsko je užitečný článek povinná výbava ve Švédsku.

Trajekt ušetří kilometry po dálnici, pozemní cesta zase dovolí zastavit kdekoli. Pokud budete plánovat i noční přesuny k trajektu, přečtěte si rady k noční jízdě na motorce.

Mapa trasy

První okruh začíná a končí v Åndalsnes a podle plánovače měří zhruba 174 kilometrů. Vede nahoru po serpentinách Trollstigen na plató, dolů údolím Valldal k fjordu a podél pobřeží přes Stordal a Sjøholt zpět k Romsdalsfjordu. Národní turistická cesta sama pokračuje z Valldalu trajektem Eidsdal Linge do Geirangeru. Ten plánovač nepočítá, proto se okruh vrací po souši.

Na okruh počítejte s celým dnem, v serpentinách se jede pomalu. Mapu otevřete v navigaci tlačítky pod ní a pořadí bodů upravte podle toho, odkud přijíždíte.

Otevřít trasu v Google MapsOtevřít trasu v Mapy.com

1. Start a cíl: Åndalsnes. Městečko na konci Romsdalsfjordu.
2. Trollstigplatået. Plató nad jedenácti serpentinami Trollstigen, odpočívadlo a vyhlídky.
3. Gudbrandsjuvet. Odpočívadlo a vyhlídka nad soutěskou.
4. Valldal. Obec u fjordu.
5. Stordal. Vesnice na břehu fjordu s čerpací stanicí.
6. Sjøholt. Vesnice na silnici E39.
7. Vestnes. Obec na břehu Romsdalsfjordu.

Trasa v mapě je vypočtená plánovačem po silnicích přes uvedené body a měří zhruba 174 kilometrů. Navigace v telefonu ji může upravit podle aktuálních uzavírek.

Trollstigen a údolí Valldal

Trollstigen je úsek silnice Fv. 63 s jedenácti serpentinami mezi údolím Isterdalen a plató Trollstigplatået. Podle správce je silnice úzká a má řadu zatáček, autobusy smějí mít nejvýš 13,3 metru. ÖAMTC uvádí, že silnice 63 v oblasti Trollstigen a Geiranger má stoupání až 12 procent.

Za plató silnice klesá k soutěsce Gudbrandsjuvet, kde je další odpočívadlo a vyhlídka, a dál údolím Valldal k fjordu. Správce silnice upozorňuje, že i po jarním otevření může být silnice na noc nebo za špatného počasí uzavřená. Plánujte proto průjezd přes den a s rezervou.

Z Valldalu vede okruh podél fjordu na sever. Úsek přes Stordal a Sjøholt vede po pobřeží a vesnicemi, zpět do Åndalsnes se jede po E136.

Mapa druhé etapy

Druhý okruh začíná a končí ve Strynu a podle plánovače má zhruba 194 kilometrů. Vede podél jezera Strynsvatnet do Hjelle a Videseteru, starou Strynefjellsvegen na Grotli, po silnici 15 k odbočce do Geirangeru, dolů k fjordu a do serpentin Ørnesvingen. Z Ørnesvingen se vrací přes Geiranger a silnici 15 zpět do Strynu, bez trajektu.

Úsek z Geirangeru k Ørnesvingen je slepý, proto se jede tam a zpět a kilometry jsou v délce okruhu započítané. Silnice do Geirangeru je stejně jako Trollstigen součástí Národní turistické cesty, po jarním otevření ji správce může uzavřít na noc nebo za špatného počasí.

Otevřít trasu v Google MapsOtevřít trasu v Mapy.com

1. Start a cíl: Stryn. Městečko na konci Nordfjordu.
2. Hjelle. Vesnice na konci jezera Strynsvatnet.
3. Videseter. Začátek Gamle Strynefjellsvegen, staré horské silnice z let 1889 až 1894.
4. Gamle Strynefjellsvegen. Úsek staré silnice u letního lyžařského střediska.
5. Grotli. Východní konec staré silnice.
6. Flydalsjuvet. Odpočívadlo a vyhlídka nad Geirangerem.
7. Geiranger. Vesnice na konci Geirangerfjordu.
8. Ørnesvingen. Vyhlídka v serpentinách nad Geirangerfjordem.

Trasa v mapě je vypočtená plánovačem po silnicích přes uvedené body a měří zhruba 194 kilometrů. Navigace v telefonu ji může upravit podle aktuálních uzavírek.

Stará Strynefjellsvegen a Geiranger

Gamle Strynefjellsvegen je podle správce 27 kilometrů dlouhá silnice mezi Grotli a Videseterem, postavená ručně v letech 1889 až 1894. Vede ve výšce od 465 do 1139 metrů, lemují ji kamenné zídky a části trasy jsou štěrkové. Vozidla delší než 8 metrů na ni nesmějí.

Pro motorkáře to znamená pomalejší jízdu a opatrnost na štěrku v zatáčkách. Na trase jsou odpočívadla u vodopádů Videfossen a Øvstefossen.

Od Grotli vede silnice 15 zpět na západ a u jezera Langvatnet odbočuje silnice 63 do Geirangeru. Cestou dolů je odpočívadlo Flydalsjuvet s výhledem na vesnici a fjord. Na druhé straně Geirangeru stoupá silnice k vyhlídce Ørnesvingen, odkud je vidět do Geirangerfjordu.

Zastávky a kilometry na okruzích

Tabulka ukazuje kilometry od startu podle plánovače, aby šlo naplánovat pauzy a tankování. U slepé odbočky k Ørnesvingen je vzdálenost počítaná včetně příjezdu, návrat je v posledním úseku.

Kdy jet a uzavírky silnic

Horské silnice v Norsku jsou v zimě zavřené a Ministerstvo zahraničních věcí uvádí, že některé jsou sjízdné prakticky jen od června do září. Trollstigen se podle správce v minulých letech otevíral mezi koncem dubna a polovinou června a zavíral mezi začátkem října a prosincem. V roce 2026 se otevřel koncem dubna. Úsek z Langvatnet do Geirangeru se zavíral mezi polovinou listopadu a lednem.

Stará Strynefjellsvegen se otevírá později, obvykle v polovině června, v roce 2026 to bylo 15. června. Zavírala se mezi polovinou září a polovinou října. Kdo jede v září, má tuhle silnici jistou jen s ověřením před odjezdem. Na webu Národních turistických cest najdete aktuální stav u každé trasy.

Statens vegvesen spravuje 23 horských přechodů. Při sněžení nebo silném větru se na nich jezdí v koloně za pluhem, a když je počasí horší, silnici zavřou závorou. Správce upozorňuje, že závoru nesmíte objíždět, ani když počasí nevypadá zle, a doporučuje vyjíždět s plnou nádrží a teplým oblečením.

Mýtné a trajekty pro motorky

Podle AutoPASS se na automatických mýtných stanicích po motocyklech a mopedech mýtné nevybírá. Mýtné brány na mostech, v tunelech, u měst a na dálnicích tedy projedete bez faktury. Pro auta funguje výběr podle Ministerstva zahraničních věcí automaticky přes kamery a fakturu Epass24.

Na trajektech je to jinak. Provozovatel mýtného Ferde výslovně uvádí, že motocykly nejsou od placení na trajektech osvobozené. Na západním pobřeží se trajektům nevyhnete úplně, proto s nimi v plánu počítejte a ceník si zjistěte u provozovatele linky. Pravidla pro auta, která mýtné platí, popisuje článek obytným autem do Norska.

Pravidla pro motorkáře v Norsku

V Norsku se jezdí s potkávacími nebo denními světly neustále a limit alkoholu je 0,2 promile. Rychlost je podle ÖAMTC v obci 50 km/h, mimo obec 80 km/h a na dálnici 90 až 110 km/h podle značení. Ministerstvo zahraničních věcí upozorňuje na velmi vysoké pokuty a zadržení řidičského průkazu.

Na motocyklu je podle norského předpisu o ochranných prostředcích povinná schválená přilba. Jinou povinnou výbavu pro motocykl ÖAMTC pro Norsko neuvádí, přesto se lékárnička a reflexní vesta hodí, protože pomoc bývá daleko. Co platí pro auto, shrnuje povinná výbava auta v Norsku. Telefonovat za jízdy smíte jen přes hands-free.

ÖAMTC připomíná, že losi a sobi přecházejí silnice často a hlavně za soumraku. Na motorce je srážka se zvěří mnohem nebezpečnější než v autě, proto u výstražných značek zpomalte. Srážku se zvěří je třeba nahlásit.

Hranice, doklady a clo

Norsko patří do Schengenu, takže na hranici obvykle nejsou kontroly, ale není členem EU a platí tu norská celní pravidla. Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje mít vždy platný pas nebo občanský průkaz. Zelená karta podle něj oficiálně potřeba není, ale při nehodě se hodí. Norsko je v přehledu České kanceláře pojistitelů mezi státy EHP.

Norská celní správa povoluje bez cla 1 litr lihovin, 1,5 litru vína a 2 litry piva, u tabáku mají turisté limit 200 cigaret nebo 250 gramů tabáku. Lihoviny smí dovézt jen osoba od 20 let, víno, pivo a tabák od 18 let. Na motorce stejně moc místa nemáte, ale limity platí i pro kufry a tankvak.

Situace na trase a co dělat

Většinu problémů na norských silnicích způsobí počasí, uzavírky a vzdálenosti mezi čerpacími stanicemi. Tabulka shrnuje typické situace podle informací správců silnic a autoklubů.

Kde spát, tankovat a kudy dál

Ministerstvo zahraničních věcí uvádí, že tábořit se stanem lze v Norsku téměř všude, pokud dodržíte pravidla přístupu do přírody. Od 15. dubna do 15. září je ale v přírodě zakázaný otevřený oheň. Kde a jak dlouho smíte stanovat, vysvětluje článek kempování na divoko v Norsku. Alternativou jsou kempy s chatkami, které se motorkářům hodí za deště, kdy je potřeba usušit výbavu.

Čerpací stanice mají podle ÖAMTC otevřeno obvykle od 7 do 22 nebo 23 hodin, ve městech i nonstop, a samoobslužné stojany jsou běžné. Před horskými úseky tankujte v údolí, jak doporučuje i Statens vegvesen pro jízdu přes horské přechody.

Kratší varianta je samotný Trollstigen tam a zpět z Åndalsnes, jen s plató a Gudbrandsjuvet. Delší cestu můžete rozšířit o Sognefjellet nebo Aurlandsfjellet, další Národní turistické cesty v okolí. Inspiraci, jak skládat vyhlídkové silnice, nabízí magazín Newslife.cz v článku panoramata, která stojí za to vidět z motorky. Kdo si chce vyzkoušet horské okruhy blíž domovu, najde je v článku motorkářské trasy v Rakousku.

1. Týden před odjezdem zkontrolujte na webu Národních turistických cest, které horské silnice jsou otevřené.
2. Rozhodněte se pro trajekt nebo mosty a zjistěte u provozovatelů podmínky pro motocykly.
3. Sbalte teplé a nepromokavé vrstvy, i když jedete v létě.
4. Ráno před horským úsekem ověřte uzavírky u Statens vegvesen a natankujte v údolí.
5. Za soumraku zpomalte a počítejte se zvěří na silnici.

Recenze kempů a ubytování

Recenze kempů, chatek a penzionů podél fjordů najdete v Mapách Google. Pro motorkáře jsou užitečné čerstvé recenze, které zmiňují sušení oblečení, kryté parkování a stav příjezdové cesty. Starší recenze berte opatrně, protože otevírací doby a služby na západě Norska se mezi sezónami mění.

Časté otázky

Kudy jet na motorce do Norska?

Přes Německo a pak trajektem z Kielu nebo z dánského Hirtshalsu, případně po mostech přes Dánsko a Švédsko.

Platí motorka v Norsku mýtné?

Na automatických mýtných stanicích podle AutoPASS ne. Na trajektech motocykly platí.

Kdy je otevřený Trollstigen?

V roce 2026 se otevřel koncem dubna. Na podzim se zavírá podle počasí, v minulých letech mezi začátkem října a prosincem.

Je Trollstigen na podzim 2026 zavřený?

Od 28. září 2026 je úsek pod plató zavřený ve všední dny od 7 do 18 hodin, až na čtyři týdny. O víkendech je otevřený.

Kdy se otevírá Gamle Strynefjellsvegen?

Obvykle v polovině června, v roce 2026 to bylo 15. června.

Je stará Strynefjellsvegen asfaltová?

Ne celá, podle správce jsou části trasy štěrkové.

Jaký je limit alkoholu pro motorkáře v Norsku?

0,2 promile, stejně jako pro ostatní řidiče.

Musí motorka v Norsku svítit ve dne?

Ano, potkávací nebo denní světla musí svítit vždy.

Jakou povinnou výbavu má motorkář v Norsku?

Přilbu. Jinou povinnou výbavu pro motocykl ÖAMTC neuvádí, lékárnička a vesta se ale hodí.

Potřebuji do Norska zelenou kartu?

Oficiálně ne, Norsko je ve EHP. Ministerstvo zahraničních věcí ji přesto doporučuje mít.

Kolik alkoholu smím dovézt do Norska?

Bez cla 1 litr lihovin, 1,5 litru vína a 2 litry piva na osobu.

Smím v Norsku stanovat mimo kemp?

Podle Ministerstva zahraničních věcí téměř všude, oheň je ale od 15. dubna do 15. září zakázaný.